Co pořídit Pásy

Stoupací, nebo také tulení pásy (anglicky skins), jsou symbolem skialpinismu. Bez nich by tento sport neexistoval. Lepí se na skluznici pro cestu vzhůru, sundávají před tím, než jedete dolů. Dříve se používalo spojení tulení pásy, dnes se ale vyrábí z moderních materiálů. Bez pásů by nešlo stoupat, proto je jejich výběr klíčový.

Pásy můžeme asi nejlépe připodobnit k pneumatikám u auta. Jsou zdánlivě drobným kusem výbavy se zcela zásadní funkcí. Pokud nefungují, máte po výletě. A ještě budete rádi, když se včas dostanete zpět.

Ještě nedávno bylo běžné vybírat ke každým zakoupeným lyžím pásy, které vám v prodejně (nebo ti zkušenější sami doma) uřízli na míru. Dnes už mnozí výrobci lyží spolupracují přímo s konkrétními výrobci pásů (Fischer / Kohla, Dynafit / Pomoca, Contour / Atomic, SkiTrab, Black Crows nebo Hagan…) a vy můžete pořídit pásy připravené přímo pro konkrétní model a délku lyží.

Je na vás, pro které řešení se rozhodnete. V případě předpřipravených pásů se spolehnete na výběr výrobce a nemusíte se o nic starat. Při nákupu univerzálního pásu (nebo pásu v roli) máte možnost výběru. Jak dokazuje test Outdoor Content Hubu, který v Česku publikoval časopis Snow (číslo 115), rozhodně neplatí, že je pás jako pás.

Stejně jako u lyží, bot a vázání, platí u pásů to, co v celém skialpinismu: musíte najít model, který bude vyhovovat vašim potřebám. Začněme rubovou stranou. Tou, která je v kontaktu se sněhem. Chlup už dnes není tvořen tulení srstí, používá se směs mohéru (srst horské kozy) a syntetických vláken. Zjednodušeně platí, čím více přírodního materiálu, tím lepší vlastnosti, ale nižší životnost. Čím více plastu, tím odolnější pás. Výrobci oblíbený poměr je 70:30 ve prospěch mohéru. Závodní pásy jsou často ze sta procent mohérové.

Základní materiál chlupu není jedinou možností, jak ovlivnit stoupavost a klouzavost (dva nejdůležitější ukazatele) pásů. Oba ovlivňuje i způsob tkaní vláken, jejich kvalita, délka a úhel sklonění. Důležité je i to, jak se o pásy budete starat. Aby pásy nesály vodu a nelepil se na ně sníh, musí se voskovat nebo impregnovat. Není to žádná věda. Na trhu existují speciální impregnační roztoky, které užijete jako pomoc poslední záchrany během túry. Doma pak vždy věnujte několik minut tomu, že pásy nalepíte na lyže a nasucho tuhým voskem „navoskujete“.

Možná ještě důležitější než vnější strana je líc, respektive kvalita lepící vrstvy. Používají se různé druhy lepidel, systémy na bázi makromolekulární přilnavosti nebo různé hybridní technologie. Jejich detailní popis přesahuje ambice našeho průvodce. Pro začátek stačí vědět, že existuje více možností, jak pásy “přilepit”, a že dokonce i klasické lepidlové systémy jsou u každého výrobce odlišné. Každá firma má svůj „tajný recept“, jak dosáhnout ideální rovnováhy silné, ale ne příliš agresivní přilnavosti.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde hlavně o to, aby pásy držely na skluznici. Není přece nic horšího, než když lepidlo selže v polovině výletu. (Mimochodem, za tím účelem je dobré – zejména při delších výletech – nosit v batohu ještě jedny náhradní pásy. Stačí jeden pár do dvojice.) Jenže ono je překvapivě důležité i to, jak se pásy chovají poté, co je z lyží strhnete. Běžně se setkáte s tím, že zatímco vy musíte při každém balení pásů hledat speciální fólii, která se vkládá na lepidlo tak, aby se pás nepřilepil k sobě, kamarádi pás jen přehnou a vloží do batohu. Jak je to možné? Záleží na technologii, šířce pásu i jeho stáří. Nějakým pásům takový postup nevadí, u jiných to zkusíte jednou, dvakrát a můžete mířit do servisu.

Vyplatí se konzultovat zkušenosti s prodejci, ptát se přátel nebo zapátrat na internetu. 

Navíc lepidlo není jediné, co rozhoduje o tom, jak dlouho a pevně pás drží. O fixaci se starají ještě speciální svorky, klipsy a úchyty. Také jejich nabídka je široká a každý výrobce používá své řešení. Závodníci pásy fixují jen gumičkou na špičku lyží a konec nechávají volný. Někteří výrobci lyží opatřují své skialpové modely zářezy ve špičkách, do kterých zapadnou gumičky či háčky na pásech (pozor, takové pásy pak nejdou použít pro jiný model lyží). Další systémy využívají pevného očka vpředu a nastavitelné fixace u patek. Univerzální rada nejlepšího systému asi neexistuje – časem si svůj oblíbený jistě najdete. Ze začátku můžete sáhnout po kterémkoliv. Rozdíly by neměly být fatální. Pozor jen v případě náhradního pásu, který chcete sdílet ve skupině. Ten by měl být maximálně univerzální.

Významným kritériem výběru obzvlášť pro závodníky a výkonné skialpinisty bývá hmotnost. Čím lehčí pás, tím méně se zatěžují svaly na nohou. Ale je potřeba počítat s tím, že odlehčení s sebou zpravidla nese daň. Jednou možností je mít pásy užší a kratší než lyže, to je pak nutné kompenzovat silou paží. Druhou variantou je pak pásy ztenčit, což sníží jejich životnost.

Sbalitelnost neboli objem pásu je důležitý vždy. Prostor v batohu je totiž po hmotnosti druhou nejsledovanější veličinou. Kromě pásů samotných se jejich velikost odvíjí i od tkaniny, která se vkládá při balení mezi lepící strany. Jak už jsme zmínili: u některých pásů není potřeba, u jiných je použita tenká síťka a u dalších pevná celoplastová folie, která trčí z pásu ven a nejde ohnout.