Neuvěřitelný výlet: Za skialpem na Krétu

Kréta. Mýty proslulá, nejosobitější část Řecka je pátým největším ostrovem ve Středozemním moři. Známá romantickým plážemi, středomořským sluncem a řeckou pohodou představuje ideální destinaci pro letní dovolenou. A nejen tu! Málokdo by odhadl, že stejně přívětivý, otevřený a přátelský je ostrov i během zimní sezony. S tím rozdílem, že k rozpálenému písku, teplému moři a řecké pohostinnosti přidejte ještě parádní výšlapy, nekonečné sjezdy, překrásné kopce a klid! 

Vzhledem k tomu, že se budeme věnovat lyžování v místech, které si primárně nespojujeme se zimními sporty, sluší se začít trochu zeširoka. Řecko totiž nabízí víc lyžařských možností, než byste tipovali. Hory v něm pokrývají přes 80 % rozlohy, podobně jako v Norsku, Albánii či Švýcarsku. Jeho průměrná výška je 500 metrů a v zemi funguje přes deset lyžařských středisek. Skialpinisté mohou za dobrých zim vyběhnout až na Olymp (2 915 m) nebo druhou nejvyšší horu Smolikas (2 637 m). 

Štěstí jménem statistika

Kréta v tomto směru není výjimkou, i když regulérní středisko nemá. O to víc nabízí skialpinistům. “Parádní zimu máme každé dva roky,” říká Chris Paterakis. Náš průvodce a muž, který kouzlu krétských kopců propadl. “Vy máte štěstí, že zrovna letošní je správná!” Kýváme hlavou, jakože víme a taháme lyže ze zablokovaného letištního pásu. Řekové si totiž na nějaká nadlimitní zavazadla nehrají. Pustí je pěkně po boku ostatních kufrů, co na tom, že se občas zadrhnou. Ostatně největší řecké aerolinky Aegean Airlines lyže vůbec berou jako samozřejmost. Například je přepravují, podobně jako švýcarský Swiss, zdarma. To se pozná, kam se jezdí lyžovat. 

Na Chrise jsme narazili relativně náhodou, při e-mailové korespondenci s Kréťany, které jsme žádali o pomoc s organizací výletu. Jeden přeposlal zprávu druhému, druhý třetímu a bylo to. Jak jsme později zjistili, víc než o náhodu, šlo o statistiku. Na ostrově je zhruba třicet horských nadšenců, devět z nich sdružených v Hiking Club of Hania a jen jeden jediný, který chodí v zimě do hor. “Letos jsem od začátku ledna nelyžoval pouhé dva dny, směje se Chris a my začínáme chápat, že tenhle chlápek zdejší hory opravdu zná.

Náš plán zní jasně. Přílet do Chanie, noc ve městě a ráno vzhůru do hor. S lyžemi v ruce máte na Krétě v podstatě dvě možnosti, kam se vydat. První, námi zvolený a rozhodně zajímavější je přechod největšího krétského pohoří Lefka Ori, druhou výlet na nejvyšší horu Mount Ida (2 456 m). Lefka Ori (The White Mountains) už v překladu naznačují, že sníh v nich rozhodně nebude výjimkou. A není! “Běžně tu máme sedm a více metrů. Lyžovat začínám v listopadu a končím v dubnu,” vysvětluje Chris. Dokonce i před dvěma lety, kdy Alpy měly podmínky katastrofálním, my lyžovali. Sněhu bylo tolik, že dva kamarádi museli zůstat tři dny v Katsiveli, než se počasí uklidnilo a oni si mohli užít báječný freeride. Začínáme být skutečně nedočkaví.

Ráno v Chanie naskakujeme do terénního Land Roveru a po hodině jízdy vystupujeme ve vesničce Omalos (1 041 m). Oficiálně domovu pětatřiceti obyvatel. Připínáme lyže na batoh a palmovým hájem se vydáváme vstříc prvnímu sněhu. Slunce hřeje. Teplota je jistě přes deset stupňů. Sníh ale vypadá perfektně. Klasický jarní firn, na který skialpinisté čekají celou zimu. Cílem dnešního dne je zmíněná Kalergi Refuge. Jediná i v zimě fungující chata v oblasti, ve které čeká Chris a vydatná večeře. Před tím ale proběhne seznámení s ostrovním skialpem. Stoupáme po úbočí oblých zasněžených kopců. Vítr občas foukne mraky naším směrem, takže musíme zastavit a vybrat směr. Dnešní zahřívací tůra naštěstí není navigačně složitá. V dalších dnech to bude jiná káva. Za pár hodin stojíme na hranici Lefka Ori. O skoro tisíc výškových metrů výš. Jižním směrem, hluboko pod námi se tříští vlny středozemního moře. Na druhé straně nekonečný bílý shluk zasněžených kopců. Začíná to být zajímavé.

Sjíždíme první úbočí v tomhle nekonečném sněhovém království. Ne, nepřeháníme. Nic takového opravdu v Alpách nezažijete. Kopce na které se můžete vydat jsou všude okolo. Všechny tak akorát prudké, aby na ně šlo vylézt. A dost strmé, abyste je mohli sjet dolů. První zastávka! Všichni máme úsměv od ucha k uchu. Osobně jsem od Kréty vlastně nic nečekal. Nevěděl jsem co. Hned první den mně ale vyráží dech. A to nejlepší nás teprve čeká.

Horská bouda Kalergi stojí na širokém hřebeni západní hrany Lefka Ori. Je v podstatě jediným místem, kam tu v horách v zimě sahá civilizace. Zato má vše, co budete potřebovat: prostor pro celkem 45 osob, dieselový generátor, bar, kuchyň, promítací plátno a webové stránky. Docházíme se západem slunce. Chris právě servíruje výborné jehněčí s bramborovými plátky. Na stole leží mapa našeho budoucího putování. V plánu máme – v závislosti na počasí – přechod celé oblasti bílých hor s koncem buď v městečku Kares Askifou na východě, nebo Anopoli na jihu.

Ráno začínáme chápat, proč jsme dostali doporučení přibalit mačky a cepín. Překrásně vláčný sníh na úbočích se proměnil v ledovou kru. Haršajzny jsou minimem a třeba kilometrový traverz po úbočí, jenž následuje hned po nástupu z Kalergi Refuge, je bez želez jen pro opravdové odvážlivce. “Před pár lety jsme právě tady měli jednu nehodu s nešťastným koncem,” varuje nás náš průvodce. “Opravdu se snažte nepadat, dolu vede víc než kilometr dlouhá jízda.” Věříme mu. Svah v podobném sklonu pokračuje i dobrých tři sta výškových nad nás a my začínáme být rádi, že je vše skrz naskrz promrzlé. “Kdyby nebylo, musíme po hřebeni,” vysvětluje Chris. “Alternativní cesta je ale o dost delší a občas se musí sundat lyže.” Traverz končí, odbočujeme hlouběji do hor. Celý den se bude skládat z dílčích výstupů a sjezdů. Stejně jako včera jde vylézt a sjet prakticky vše. Na paměti je potřeba mít jen dvě věci: směr putování a čas. Do soumraku se potřebujeme dostat ke Katsiveli Refuge.

Katsiveli je malá boudička z kamene a dřeva leží uprostřed Lefka Ori. Postavena byla v roce 1994 a během opravy o čtrnáct let později k ní musel všechen materiál dopravit vrtulník. Nevede k ní cesta, není pokryta signálem. V zimě z ní do civilizace dojdete za šest hodin. Je místem, které si zamilujete. Půdorys nepřekračující dvacet čtverečných metrů nabízí kromě kuchyňky a rezervoáru na dešťovou dvaadvacet postelí. Patří, stejně jako větší Kalergi, chanijskému horskému klubu a pro pobyt v ní potřebujete klíče. O pár stovek metrů níž proto najdete ještě nouzový bivak. V Katsiveli můžete strávit tolik dní, na kolik vám stačí zásoby jídla. Dají se odsud podnikat skvělé výlety na prakticky všechny kopce v okolí. Lákadlem je Pachnes (2 453 m), vrchol jen o tři metry nižší, než nejvyšší kóta ostrova. Nabízí se Svourihti, Modaki, Melidaou a další. A když se rozhodnete, že je na čase změnit sportovní aktivitu, přivstaňte si a zamiřte k jihu. Odpoledne už se můžete koupat v blankytně modrém moři.

Stále nevěříc tomu, jak zvláštní, příhodné a především “jiné” lyžařské podmínky Kréta nabízí, vyslýcháme Chrise, kolik skialpinistů tak v horách potkává. “Letos jste čtvrtí,” směje se a nalévá raki. Mimochodem té se, stejně jako čaji Malotira a výbornému jehněčímu na Krétě nevyhnete. “Letos by ještě měla přijet jedna výprava,” pokračuje Chris. “Ale tento rok je ostrov nesmírně populární! Mám dvakrát víc práce, než jindy. Příští týden je první, kdy se konečně dostanu do Alp. A to musím být v pátek zpět, abych otevřel Kalergi,” nepřestává překvapovat muž, který opravdu vypadá jako typický Řek. Jen s tím rozdílem, že občas slovem zabrousí ke svým cestám do Himálají, lezení na Yosemite či cestě na Aconcaguu. “Nejraději jsem ale tady, doma,” dodává. Nemáme důvod mu nevěřit.